|
|
|
|
|
|
Bitva se bude konat!!!! Ve FM je cca 10 cm sněhu, ale to správne bojovníky neodradí. Rukavice sebou, možná bude i koulovaná. Slované a Avaři Slované žijicí už nějakou generaci, všude v okolí, začínají mít v posledních letech kromě svého problému v zápasení o moc a o jídlo, trošku jiného a silnějšího nepřítel. Avary, tenhle národ začíná pronikat do podunajské kotliny a svými nájezdy působí velké ztráty pohraničním slovanským rodům. Prozatím panuje zima, ale časně z jara, než všichni vyrazí na pole, se dá čekat nové nájezdy avarských jezdců, kteří si nejsou schopni sami něco vypěstovat a tak parazitují na svém okolí. Lesem se prohnal jezdec, za ním se začali rýsovat další. Janek na nic nečekal, rychle zmizel v puklině ve skále, spěchal co mu nohy stačí.Ještě ráno, byl hrdý na úkol co mu ve vesnici svěřili, teď by ho klidně přenechal jinému. Jak mohl tušit, že zrovna při jeho hlídce se oběví. Ale on to zvládne, zkratka mu dáva naději, že jezdce předběhne. Jenomže pěruň při něm nestojí, cesta mu pod nohama sice pěkně odsejpá, ale aby se dostal k vesnici včas, tak si nemůže uklouzávat na co druhém kameni. Po několika uklouznutí, cíti, že to nestihne, proto zvolí to, co zvolit nechtěl. Vytáhne velký roh, co mu dnes ráno pyšně otec půjčoval. A několikrát zatroubí. Snad ho ve vesnici uslyší a avaři ne. Zvuk si razí cestu skalou, několikrát se ještě vrácí k jeho sluchu a ujišťuje ho, že to bylo dosti hlasité. Rychle roh schová a upaluje dál k vesnici. K ní už ovšem nedorazí. Už vidí světlo na konci a slyší hluk boje. Puklina neustí úplně ve vesnici, ale tady v horách se šíři zvuk velmi dobře. Janek sahá po svém loveckém luku a ještě více přidáva do kroku, v tu se v chodu začína rysovat postava, těžko říci zdali to je člověk, gnóm, ale avar to není, ti jsou urostlejší. Janek stojí jak by byl uhranutý, normálně by už svištěl vzduchem jeho šíp. Jak se k postavě přibližuje, tak zjišťuje, že to není žádné soupeř, ale shrbená stařena. Která něco mumlá a točí s holí na ústi trhliny. Janek se přiblíži na deset kroků a cítí, že čím blíž je, tím více cíti sympatie a přitom si začína uvědomovat, že jde o obávanou strigu a ne bezbranou stařenu. Ale už je pozdě, je ve svéře její magie a není schopen pokračovat dál. Po chvilce se v ústi oběví jiskření a jde vidět jiskřivou zeď. Janek přistupuje k strize, jako by byli staří známí a kouká ven. Kde už není co zachránit, avaři už jen ...